rozhovor pro DFB s autorem MURALu na zdi v Ďolíčku – Dmitrijem Proškinem

Chemisi, představ se našim fanouškům. Ve světě street artu jsi známá osoba, ale fanoušek Bohemky možná tvoji práci vidí poprvé?

„Tipl bych si, že poprvé ne, protože tady v Nuslích bydlím a po Praze mám už celou řadu maleb, i velkých. Jsou to většinou velkoformátové malby, takže člověk nemohl přehlédnout některou z mých věcí, ale možná si neuvědomil, že je ode mě.“

Jaké byly tvoje začátky? Jak ses dostal k tvorbě Muralů?

„Moje začátky byly klasické – pobíhání večer se sprejem v ruce, takže jsem začínal klasickým graffiti. Potom jsem postupně začal dělat různé postavy a snažil jsem se vyjádřit, co si myslím skrz malbu. Jméno Chemis v graffiti podání už nestačilo, takže jsem začal dělat různé složitější obrazy a muraly. V tom teď celý život pokračuju.“

Jak bys popsal svůj rukopis a styl?

„Můj styl je takový různorodý, ale hlavně se zaměřuju na 3D muraly, takže můžou působit trošku opticky klamavě. Je to hodně o práci s prostředím, kde malba vzniká, s tím tématem a využití 3D efektu k prolnutí architektury budovy v té malbě.“

Pro většinu lidí je obtížné namalovat lidský obličej tak, aby z malby bylo patrné, o koho se jedná. Pro Tebe, který pracuješ i s technikou fotorealismu, to samozřejmě není problém a z Tvojí práce je vidět, že lidské obličeje maluješ s oblibou. Je něco, čemu se vyhýbáš, nebo opravdu dokážeš namalovat cokoliv?

„Namalovat obličej není jednoduchá záležitost. I když to dělám už pomalu dvacet let, člověk se k tomu musel propracovat. Já jsem vyzkoušel různé styly. Žádná moje malba nevypadá jako ta předchozí, takže pro mě není problém namalovat nic, co není proti mému přesvědčení.“

Je práce na Muralu u stadionu v Ďolíčku jen další zakázkou, nebo máš k fotbalu nebo sportu bližší vztah?

„Jako malý jsem fotbal hrál, ale teď se věnuji hlavně graffiti. V podstatě nejsem moc sportovně založený člověk a nemám žádný konkrétní tým, kterému bych fandil. Spíš, když se hraje hokej, tak fandím české reprezentaci nebo koukám na olympiádu. Ale že bych sledoval dennodenně nějaké utkání nebo nějaké ligy, to se říct nedá. Ale uvidím, co moje děti.“

Co zabere více času, vypracovat návrh na zadané téma, nebo samotná realizace? Je samotná realizace vůbec přesná s návrhem, nebo při samotné práci improvizuješ?

„Nejvíc času rozhodně zabere příprava návrhu. Protože nejdůležitější je celý ten nápad, celý koncept malby. Malba jako taková, to už je v podstatě technická záležitost, která může trvat týden dva, ale není tak časově náročná, protože tam je všechno už daný, takže člověk vyvozuje z návrhu, který je připravený.“

Mural Bohemians se všem moc líbí. Jak vypadal proces tvorby návrhu? Bylo zadání od Družstva fanoušků Bohemians srozumitelné a byla jejich vize pro Tebe uchopitelná?

„Bylo jasný, že půjde o fotbalovou tématiku, takže jsme v podstatě měli proces, kdy jsme se sešli a diskutovali jsme o možnostech, jak využít plochu, která teprve vznikne. Například ta zeď ještě nebyla postavená, takže se nebylo moc od čeho odpíchnout než od nějakých návrhů. Pracovali jsme na tom de facto půl roku a diskutovali jsme různá řešení, nakonec jsme došli k téhle variantě, která si myslím, že je nejlepší, co jsme mohli vybrat. Mně samotnému se taky líbí tahle kombinace. Člověk by řekl jednoduchá, dvě barvy. Nicméně je to jen zdání, protože navázat dvoubarevnou kompozici na sebe je docela složitý. Ale jako celek to vypadá jednolitě, zapadá to, není to kýčovitě barevný. Je to ladná malba.“

Jaké si kladeš na začátku tvorby podmínky, DFB Ti nakonec dalo poměrně velkou svobodu, je to vždy tvoje podmínka pro úspěšnou tvorbu?

„Podmínka to není, ale myslím si, že na mé tvorbě je vidět rozdíl mezi nějakým striktním zadáním a tou volnou rukou. Myslím, že i když se snažím do toho zadání dát totální maximum a návrh, který předložím klientovi, musí být v mém podání ten nejlepší, já s ním musím být spokojený. Takže pokud já jsem spokojený, tak nic nebrání realizaci.“

Nám se moc libí, že MURAL funguje zblízka i z dálky, byl to tvůj záměr?

„Záměr to určitě byl, protože to místo je hodně frekventovaný, takže je důležitý, aby bylo vidět v nějaké rychlosti projíždějícího auta, autobusu, tramvaje. Ale taky, aby se člověk mohl pozastavit u každé té části, což se vybízí, protože chodník je naštěstí dost široký, aby člověk mohl vidět kousek zblízka i z dálky a sám si říct, o čem celý koncept malby je.“ Takže z dálky to tvoří jeden velký nápis BOHEMIANS a zblízka máte jednotlivá písmena, která představují určité fáze klubu, jsou tam detaily, které jsou pro písmeno jedinečný a vypovídající.“

Mural Bohemins je obrovský, 150m2. Kolik plechovek sprejů na tvorbu padlo? Kolik kolegů Ti na Muralu pomáhalo?

„Materiálu bylo použito zhruba 300 plechovek. Tu malbu jsme dělali ve třech, přípravné práce nám trvaly týden a další týden se začaly rýsovat konkrétní postavy, kontury a detaily. Myslím, že deset dní je tak akorát na tuhle plochu.“

Z tvojí práce je poznat, že Ti záleží na tématu, o kterém prostřednictvím své práce hovoříš. Hodně se zabýváš lidskoprávní tématikou. Nebudu se Tě ptát, zda bys přijal zakázku od někoho, kdo nevyznává stejné hodnoty jako Ty, protože odpověď je jasná. Místo toho se zeptám, zda ses s podobnou nabídkou setkal?

„Myslím, že zatím nesetkal, protože člověk, který mě oslovuje, má nějaký přehled o tom, co dělám. Takže se možná ani já nebudu ztotožňovat s představami nějakého případného klienta nebo zadavatele zakázky, protože ví, že bych to pravděpodobně odmítl. Naštěstí mě oslovují lidé, kteří mají stejné zájmy, nebo firmy, které se snaží něco změnit a poskytují mi taková témata, která jsou uchopitelná a po mě zajímavá.

Závěrem Ti chci za fanoušky moc poděkovat a pozvat na zápasy naší Bohemky. Myslím, že ses zapsal tímto Muralem do historie DFB, klubu i Ďolíčku!

Martin Kurka, předseda DFB